Zde příběh Matyáška slovy maminky: Náš Matyášek byl do svých osmi měsíců spokojené miminko, potom se začaly o slovo hlásit nevysvětlitelné teploty i horečky. Postupně jsme si začali všímat, že Maty špatně dýchá, rozjelo se kolečko vyšetření a verdikt, který stál na konci zněl dětský zhoubný nádor Neuroblastom, tři ložiska usazená v zadním mediastinu (plicích), protože jedno bylo velké jako pěst, musel nádor hned ven, Maty se dusil. Podařilo se vyoperovat dvě ložiska, ale jedno bylo narostlé na páteři a proto následovala celá řada chemoterapií. Bohužel nádor začal metastázovat a proto se muselo "přitvrdit" přišla na řadu transplantace kostní dřeně s vlastním štěpem, po ní další recidiva nádoru, to už lékaři začínali být bezradní a připravovali nás na nejhorší. Větu "Váš Maty zemře, není jiná šance, jen se pokusíme mu prodloužit a zkvalitnit život" nikdy z hlavy nedostanu. Následovala klinika nukleární medicíny dvakrát po sobě s menším odstupem vykapala Matymu do těla vysoce radioaktivní látka tzv. ozařování zevnitř, zároveň mu kapala i chemoterapie. Nesměla jsem se k němu přiblížit na 3 metry, měla jsem dozimetr, abych nebyla ohrožená i já. Inu co si budeme povídat, utěšovali jste někdy plačící miminko na tři metry? 

Dozimetr musel stranou... Po této terapii následovalo klasické ozařování páteřního kanálku, kde byl nádor narostlý. Jak se říká neštěstí nechodí po horách, ale po lidech, na podzim porazilo Matyho tatínka auto a my jsme zůstali doslova bez příjmů, já pobírala mateřskou a díky Bohu za Dobrého Anděla a tatínek nemocenskou, v té době nám pomohli přátelé kolem nás a strhla se velká vlna pomoci. Dodnes věřím, že všichni ti, kdo nám dali jen maličkost, s ní zároveň přidali i kousek zdraví, protože po Novém roce jsme se dozvěděli, že nádor ZHASNUL! Maty má nádor v těle dodnes, díky Bohu nečinný a my věříme, že už to tak navždy zůstane. Následovala roční udržovací léčba, ale po měsíci Maty ze dne na den ochrnul od pasu dolů, bylo to pro něj velmi bolestivé, pokaždé kdy se snažil dostat na nožičky strašně plakal a my jsme ani lékaři mu nedokázali pomoci, tehdy paní neuroložka vyslovila verdikt, že Maty ochrne celý a bude z něj dítě ležící. 

To jsme nehodlali připustit, spojili jsme se poprvé za celou léčbu s léčitelem a mohu odpřisáhnout, poté co se Matyho na půl hodiny dotýkal, se náš syn ráno postavil na nohy a hlavně ho nic nebolelo. Dodnes děkuji za to, že nám tohoto pána do cesty přisunuli. Maty ale chodil po špičkách, snažili jsme se různými formami rehabilitovat, ale vždy to mělo krátkodobý efekt, Maty neuměl stát na místě na patách, pokud na ně došlápl, šel do předklonu, poslední 2 roky se i páteř začala ohýbat a je zaděláno na skoliózu. Náhodou jsme se dostali do péče týmu fyzioterapeutů v Centru Hájek a Maty po dvou čtrnáctidenních intenzivních kůrách stojí na patách skoro rovně, pro nás obrovský posun, na špičkách si pořád občas rád pohoví, ale došlápne na paty a to pro nás bylo úplně nepředstavitelné. Rehabilitace je finančně velmi náročná, proto se snažíme nyní sehnat prostředky na další, která bude zahájena koncem února. Jsme vděčni za jakoukoli pomoc a velmi si vážíme každé koruny. Děkuji za Vaši pozornost s úctou Lenka Klasnová